vědom toho, že žádá věc zvláštní a obtížnou, jelikož se v Číně pokládá za něco velice neslušného, jestliže vzdělaná paní nebo dobře vychovaná dívka se cizím ukazuje nebo dokonce s nimi u jednoho stolu hoduje. Proto nevěděli bratři, co by měli odpovědíti. Odmítnouti pozvání bylo by nezdvořilostí vůči králi žebráků a přijetí téhož obsahovalo by pro dámy závazek, jemuž by mohly dostáti jenom s největším sebezapřením. Methusalem ujal se T’eua, tázaje se Liang-ssiho: »Vaše dámy půjdou přece s námi do Německa?«
»Ano.«
»A nevrátí se do Číny?«
»Nikdy.«
»Tedy mohou se již teď vším právem za Němkyně pokládati. V naší vlasti je to ctí pro hosty, smějí-li s dámami stolovati. Dámy jsou květinami ve věnci společnosti; zdobí kruh a v jejich přítomnosti plynou slova jemněji a líbezněji. Myslíte-li, že jste nám nějakým díkem zavázáni, tedy přimějte svou matku a své sestry, aby přišly. Vždyť budeme úplně sami mezi sebou a nařídíme hostinskému, aby nikoho cizího do našeho pokoje nepouštěl.«
Jelikož bylo pozvání tímto způsobem podporováno, prohlásili bratři, že přivedou své dámy.
Nebyl ještě večer a hostinský měl zapotřebí delší lhůty, aby pokrmy připravil. Tato doba mohla býti zcela dobře vyplněna zábavou. Vždyť bylo tu plno otázek, vypravování a vysvětlování. To bylo však nudné pro ty, kteří nerozuměli čínsky. Proto hleděli se jinak zaměstnati.
Zatím se venku setmělo a hostinský přinesl sem
