nám zříci obvyklého pohodlí. Velice rádi přenecháme mu místnosti, jež obyčejně obývá!«
»Což vy víte, kdo jsem?« tázal se král.
»Právě jsem se to dozvěděl a slyšel jsem již dávno, jakou úctu třeba vám prokazovati.«
»Nuže, potom jste zajisté také slyšel, že T’eu nehřeší nikdy proti zákonům zdvořilosti. Vy přicházíte z daleké země a smíte očekávati, že budete všude přijat s největším pohostinstvím. Byl by to poklesek proti dobrým mravům, kdybych zneužil vašeho velikomyslného nabídnutí. Proto žádám vás, abyste si ponechal pokoje, pro vás určené.«
»Ale což neporoučí právě tento dobrý mrav, aby každý mladší ustoupil staršímu?«
»Ano, ale také nižší vyššímu. A tímto poslednějším jste přece vy z nás obou.«
»O ne, vy jste králem.«
»Králem žebráků a bídných, což je tolik jako nic. Smím snad zvěděti vaše slavné jméno?«
»Naše jména jsou zaznamenána na tomto Kuanu císařově.«
»Dal mu průvodní list, jejž dostal od Tong-tschiho. T’eu rozevřel jej a poklonil se, když spatřil pečeť a podpis, třikráte téměř až k zemi. Potom četl jména. Když byl s tím hotov, poklonil se opět, složil pas, vrátil jej a pravil: »To je největší doporučení, jehož může se u nás nějakému člověku dostati. Než přes to vše odvažuji se vám také své skrovné služby nabídnouti.«
»Tato přízeň je mi velice vítána, jelikož vím, že
