»Ano, král žebráků. Jelikož je již pozdě, tedy nepůjde již dále, nýbrž zůstane zde u mne, což činívá vždycky, jde-li do Ho-tsing-tingu, aby navštívil pana Sei-tei-neia.«
»Tohoto navštěvuje?«
»Ano, a často.«
»Co tam dělá?«
»Přichází tam z lásky a náklonnosti, neboť král žebráků a pan Sei-tei-nei jsou velmi dobří přátelé. Musím však ven, abych ho uvítal!«
Odkvapil.
Liang-ssi se ani slovem nezmínil, že by král žebráků závod strýce Daniela tak často navštěvoval. Snad stalo se toto opomenutí beze všeho úmyslu a jenom následkem pouhé náhody.
Methusalem sdělil svým soudruhům, koho tu venku očekávají, i přistoupili s ním k otevřenému oknu, aby viděli přicházeti tohoto rovněž tak proslulého jako vlivuplného muže.
Hlasy blížících stávaly se hlasitější a hlasitější. Bylo slyšeti dusot koní a potom objevilo se, lidem obklopeno, deset velmi dobře ozbrojených jezdců, kteří nikterak nečinili dojem žebráků. Jejich koně pocházeli z lepšího plemena než všecky ostatní, jež byl Methusalem za svého pobytu v této zemi spatřil, a soudě dle jejich oděvu musil je každý pokládati za lidi velice zámožné.
Roucho nejvznešenějšího mezi nimi bylo zhotoveno výhradně z hedvábí. Měl skvostný meč a řemení jeho oře bylo silně stříbrem okováno. Byl stár
