»Ano.«
»To je velice pěkné,« mínil Bohumír. »Budeme se k nim ovšem chovati jako obratní kavalírové. Není-li pravda, mijnheer?«
»Ano. Ook ik word haar mijne komplimenten maken. Ik kan dat zeer iraai en bij nitstek maken — Ano. To já jim udělám poklony. Umím to velmi krásně a výtečně.«
Trvalo to delší dobu, než se Číňan vrátil. Vždyť dámy musily se obléci do svých nejlepších šatů. Konečně vešel s nimi a postavil se stranou ti dveří, aby jim udělal místo.
Jejich obličeje jevily čínský ráz a byly dle zvyku lepších stavů bíle a červeně nalíčeny. Pomocí štětce a černé barvy prodloužily obočí tak, že se sbíhalo nad kořenem nosu. Vlasy byly pomocí hřebínků a četných jehel upraveny vysoko a skoro do podoby motýle. Vrchní roucho přilehalo těsně u krku a spadalo v širokých záhybech až k zemi. Ruce byly v rukávech hluboce ukryty. Nohy nebylo viděti, nebyly však zmrzačeny, jak dalo se souditi z držení a chůze dam, ačkoli udělaly jenom několik kroků.
Uklonily se hostům hluboce, aniž by však byly jenom slova pronesly. Navzdor líčidlu poznali mladistvé tahy dcer. Obličej matčin jevil zřejmé stopy hoře a starostí.
Všichni přítomní povstali. Dříve ještě nežli se Degenfeld ke slovu dostal, předstoupil Turnerstick, uklonil se pokud možno švarně a řekl: »Mylady a mademoiselles, cítímeng se neobyčejně šťastni ve vaší
