vala na způsob jezera. Na vodě bylo viděti čluny s lidmi, kteří lovili ryby, k čemuž neužívali však udic nebo sítí, nýbrž známých ptáků, kteří nazývali se Tschu-tsche nebo vodní havrani.
Vpravo táhly se malé domy a za nimi zahrady podél silnice. Otvory okenní byly buď zcela prázdné, anebo měly namístě skleněných tabulí silný, velice průsvitný papír, jenž přiváží se v nejlepší jakosti z Korey. Přes to měla vesnice vzhled neobyčejného blahobytu. Její čistota činila velice dobrý dojem.
S tím nesouhlasil arci zápach upomínající na loučový olej, jenž se tu šířil. Přicházel z několika tmavých, mastných člunů, které spočívaly u břehu a byly naloženy tmavými sudy. Byly to sudy s petrolejem, jež šly odtud v malých člunech do King-ganu nebo do Tschang-scha, aby byly odtamtud dále dopraveny po větších říčních džunkách k Jang-tse-kiangu. Tento petrolejový zápach byla první známka, že se blíží k cíli své cesty, k usedlosti strýce Daniela.
Hoei-hoei omluvil se, že nemůže panstvo pozvati, aby ztrávilo noc u něho. Jeho domek byl příliš malý pro tolik hostů. Než ubezpečil je, že budou ve zdejším zájezdním hostinci velmi dobře ubytováni, protože je v něm dosti místa a rodina hostinského je neobyčejně pozorná a čistotná.
Prosil však, aby neodmítli jeho pozvání k obědu. Nechť poskytnou mu jenom malou hodinku času, aby mohl vše potřebné připraviti. Bylo mu to ochotně přislíbeno. Dovedl cestující do Sië-kia, načež odebral se do svého obydlí.
Jak lze snadno pochopiti, seběhli se také zde obyvatelé, aby se obdivovali cizincům. Bylo téměř nevy-
