»Kdo to poručil?«
»Císař, který je Syn Nebes a Světlo Rozumu.«
»Můžete to dokázati?«
»Dokázati?« tázal se důstojník velice udiven. »Všichni lidé, všichni dobří poddaní to vědí.«
»Nuže dobrá! Má Syn Nebes moc odvolati svůj rozkaz?«
»Ano; kdo mu má v tom brániti? Má všecku moc.«
»A kde nemůže býti osobně, tu uděluje tuto moc svým vyslancům. Můj Kuan je důkazem, že jsem tako výmto splnomocněncem. Poroučím vám, abyste upustili od tohoto muže!«
Aby mohla býti tato scéna pochopena, třeba věděti, že Mohamedáni provincie Yunnan pokusili se za povstání Thai-pingů vydobýti si svobodné vyznávání svého náboženství. Byli však přepadeni, při čemž bylo jich přes tisíc usmrceno. Následkem toho sestoupili se jednomyslně vespolek, dobyli hlavního města Jun-naufu a utvořili samostatnou správu státní, jíž se vláda čínská ještě po dnes zúplna zase nezmocnila. Nazývají se sami Pau-tseové, ale protivníci zovou je Kuei-tse, Syny Čertovy.
Se všech stran tísněni a potlačováni podnikají občas za vedení odvážných náčelníků větší nebo menší výpravy do sousedních provincií, aby se vymstili za to, co vytrpěli. Mluvilo se o tom, že bylo viděti tyto lidi v sousední provincii. Náležel-li k nim muž zde na zemi ležící, to bylo studentovi jedno. V jeho očích byl Kuei-tse rovněž tak oprávněný člověk jako Buddhista,
