příchozí. Jeho obličej nebyl právě přívětivý. Patrně nabyl zkušenosti, že čínští vojáci nejsou hosté, na nichž se dá mnoho vydělati. Ale jakmile spatřil cize ustrojené pány, nabyly jeho tahy výrazu docela jiného. Rozevřel ústa, rovněž tak malá šikmá očka, jak jen mohl, a zíral ustrnule na muže, jakoby byl rozumu pozbyl.
Bohumír seskočil s koně, přidržel mu fagott u ucha a vyloudil z něho tak strašlivý trilek, že hostinský hrůzou hlasitý výkřik ze sebe vyrazil a na útěk se dal, aby zmizel za rohem domu.
»Tak!« smál se cídič. »Toho jsem poučil, že není nikdy radno čuměti na vznešné panstvo s otevřenou hubou. Šťastně jsme se ho zbavili. Oddejme se nyní veselí!«
Budova obsahovala dvě oddělení různé velikosti. Menší byla patrně určena pro hostinského, větší pro hosty. Když byl Bohumír zvědavě nahlédl do první místnosti, odskočil rychle a zvolal: »Fuj pavouku! Od této madam nechtěl bych jísti!«
»Kterak to?« tázal se Turnerstick.
»Matka rodiny posadila se vedle kouřícího hrnce s převařeným sádlem a držela mladou lady na svém klíně, s jejíž hlavou činila právě totéž, co opice jedna druhé z lásky tak často činívají. Obraťme se s hrůzou na druhou stranu!«
Tam bylo viděti veliký, pustý prostor, v němž stál toliko stůl a dvě lavice. Za malou chvíli vypadalo to tu útulněji. Protože měl nastati delší odpočinek, nezůstali vojáci pozadu. Přinesli pokrývky a šátky, aby je rozprostřeli po stole a po lavicích. Několik ro-
