Tím mohutnější byl však tesák, jenž mu visel po boku. Vpravo a vlevo vyčuhovaly mu z kapes dvě obrovské pistole, o nichž dalo se však souditi, že mají chvalitebnou vlastnost právě tehdy nespustiti, kdy mělo býti vystřeleno.
Zrovna tak nerytířské vzezření měli jeho jezdci. Byli různě oděni a různě ozbrojeni. Jeden z nich držel dlouhé kopí a druhý pušku v ruce, jejíž hlaveň byla ztočena jako vývrtka. Třetí měl vražednou zbraň, o níž nedalo se říci, je-li to samostříl nebo past na myši. Čtvrtý měl palici, ze které zrezavělé špičky hřebíků naivně vykukovaly. Pátý měl luk bez šípů a šestý toulec bez luku. Podobným způsobem byli také ostatní vyzbrojeni. Nejválečnější na nich byly martialní obličeje, jež ukazovali a nápis, který měli všichni na zádech. Tam bylo totiž napsáno »Ping«, to jest »Voják.«
»Všichni vrchní i spodní bohové! Co je to za lidi?« tázal se Bohumír.
»Vojáci, jízda,« odpověděl Methusalem.
»A ti mají jíti s námi?«
»Ovšem.«
»Proč pak?«
»Aby nás chránili.«
»Tomu nevěřím.«
»K čemu tedy?«
»Dívám-li se tak na ně, tu se mi zdá, že chtějí s námi, aby ne oni nás, nýbrž abychom my je chránili. Ne?«
