říkovou polévkou. Co mohou míti proti tomu? A nazvu-li se císařem laponským, musejí si to dáti líbiti! Já jsem tedy k odchodu připraven. Chci jenom kormidelníkovi ještě něco říci. Jak má se věc s vámi? Vykonali jste všecky přípravy?«
»Nemám zapotřebí velikých příprav. Jakmile budete s kormidelníkem hotov, budeme se moci my tři k vám připojili. Vždyť nevezmeme s sebou žádných zavazadel; proto budeme rychle připraveni.«
»Nu, tak rychle, jak vy si myslíte, to přece jenom nepůjde. Tu přichází policejní člun, jehož velitelům musíme náležitou odpověď dáti. Štěstí, že nepřicházíme ze Zamořené krajiny a že nemáme na palubě nemocných, sice by nás donutili ke karanténě, jež by mohla trvati až deset dní. Vlastně měl k nám tento člun připlouti již dávno venku.«
Člun přistál, a policejní komisař s lékařem a jedním podúředníkem vystoupili na palubu. To byli Angličané, vždyť Hongkong má čínskou posádku. Užasli nemálo, když Turnerstick představil se jim jako kapitán; ale když s ním vyměnili několik frází, seznali, co v něm vlastně vězí a dali si práci, aby své úřední otázky s vážnou zdvořilostí mu kladli. Našli všecko v pořádku, a protože kormidelník měl obstarati všecko ostatní, nestálo statečnému Heimdallovi již nic v cestě, aby po jejich odchodu odebral se na pevninu.
Průběhem posledního vyjednávání podařilo se přece majiteli jednoho z četných člunů, které se prve kolem tísnily, k lodi přistáti a na palubu vystoupiti. Byl to starý Číňan v ošumělém šatě, bosonohý a s obrovským kloboukem ze sítí na hlavě. Vzadu visel mu hubený, krátký cůpek jako myší ocásek a napřed
