klátily se obrovské brejle na mongolském tupém nosíku. Jakmile spozoroval, že ho kapitán chce zlostně vypovědíti, předešel ho, tázaje se ho zdvořilým tonem a to zde obvyklou zkomolenou angličtinou: »Money, money! To want Yon money? I am money-ex-changer; to be banker. I will exchange!«
Vyslechl část Turnerstickovy rozmluvy s úředníkem a věděl tedy, že kapitán přes svůj skvostný čínský oděv není žádným domorodcem. Jeho nabídka odstranila ihned nevoli Turnerstickovou, jenž byl přesvědčen, že něco drobných v kapse je vždycky na prospěch. Proto vyjasnil se zamračený obličej kapitánův; vyňal dlouhý, tlustý, dobře naplněný kožený měšec z kapsy svých bílých kalhot, rozevřel jej, vyňal z něho peníz a pravil — ale ne snad anglicky, o ne, vždyť chtěl platiti za Číňana: »Ano, ano! Já potřebujing Moneteng, drobnang Moneteng. Proměňtung mně jedeng dollaring!«
Podával peníz penězoměnci. Tento rozevřel oči dokořán, zaraženě pohlížel na něho k vůli této čínštině a odpověděl: »I can not understand. I shall exchange this dollar?«
»Ano, yes, oui! Vždyť mluving jsem přece dostang zřeteleng!«
Než Číňan vrtěl přece tiše hlavou; ale protože rozuměl přece aspoň Yes, tedy se vyptával: »Which money to wish You?«
Turnerstick obrátil se na Methusalema, jenž pozoroval scénu s tichou rozkoší: »Prosím vás, jak jmenují se vlastně zdejší drobné? Chci míti pokud možné drobné.«
