přinesl voňavou tyčinku a vysvětloval Číňanům: »Pořád mne ještě neslyší. Snad podaří se mi je přivolati libou vůní.«
Točil kouřící tyčinkou před bohy sem a tam. Turnerstick nabíral z hluboka dech, sklapl vějíř, rozhlédl se kolkolem a tázal se zlostně: »Nebude již brzy konec této komedii? Ani mi nenapadá, abych tu ještě déle seděti zůstal. Dnes jenom dvě číšky čaje! Mám strašlivý hlad. Vy ne, mijnheer?«
Tlustý dělal, jakoby přicházel k sobě, zakroutil očima a odpověděl: »Jak, het is tijd dat wij an tafel gaan — ano, je čas, abychom šli k obědu.«
»Slyšíte to? Dělejte tedy, abychom se dostali pryč! Kde je náš Methusalem?«
»Stojí u mříže za vámi.«
»Slyší tedy, co mluvíme?«
»Ano.«
»Nuže, tedy mu řeknu, že to není hezké od něho, postaviti se tam venku, aniž by sem vešel a nás v ochranu vzal.«
»To nemůže. Chytrost mu to zapovídá. Kdyby sem vešel, musil by míti podíl na všem, co se vám stane. Zůstane-li však stranou, může později podniknouti vše k vašemu zachránění.«
»Zachránění? Což to stojí tak špatně?«
»Doufám, že ne. Než přece nevím, na čem se kněží a mandarini usnesou.«
»Co jste teď zase s nim! vyjednával?«
»Mám se vás zeptati, proč jste sem přišli jako Lamové.«
