Ku-renu shromážděno třistatisíc Lamů, kteří nemohou nikdy zemříti, protože jejich duše přecházejí z jednoho těla do druhého?«
Řekl to tonem velice rozvážným a zároveň vyčítavým. Methusalem stál za mříží a obdivoval se mu. Nikdy nebyl by hledal v tomto mladém Číňanovi, jenž byl pouhým kupcem, těchto vědomostí, této rozhodnosti a této odvahy. Liang-ssi zdál se náhle býti docela jiným člověkem.
Arci prospívalo mu velice, že Číňané jsou velice špatní zeměpisci; jejich národní hrdost zakazuje jim zabývati se přepříliš jinými zeměmi a národy.
Mladý mandarin zdál se býti na rozpacích. Odpověděl tonem patrně zdvořilejším: »Všecka tato jména jsem dávno slyšel.«
»Jména, ano, ale poměry zdají se ti býti nepovědomé. Dalai Lama není poddaným čínského pána nebes, neboť tento posílá mu každoročně skvostné dary, aby mu prokázal svou úctu. Každý Lama je bohem a má všecka práva boha. Lama může zříditi chrám, aby se dal v něm uctívati, a jsou za velikou zdí proslulí Lamové, kteří jsou tak svatí, že putují k nim statisíce, aby jim hříchy odpustili a od nich nesmrtelnosti dosáhli. K těmto proslulým bytostem náležejí ti dva, jež tu vidíte před sebou. Jeden z nich je dokonce Lama války a přemohl Orosy (Rusy), nepřátele Číňanů, ve mnohých bitvách. Přišli do Kuang-tsche’u-fu, proč, to nevím, neboť nemohl jsem se jich ještě zeptati, ale nezdrží se tady, protože nenašli úcty, jež se jim má prokazovati.«
»Posadili se na trůn našich bohů!«
