přišli. Tu slyšel jsem, že jsou to Lamové, kteří byli vyrušeni ze svého posvátného klidu. Dokonce i deštník jsi vytrhl ctihodnému. Dal jsem mu ho zase.«
»Mluvíš pravdu?«
»Zeptej se! Bude tu zajisté někdo, kdo rozumí také řeči Tibetu.«
To byla veliká odvaha. Než přes to vše ohlížel se Liang-ssi kolem sebe takovým způsobem, jakoby si velice přál, aby tu byl podobný muž.
Šťastnou náhodou nepřihlásil se nikdo. Proto pokračoval mandarin dále: »Víš-li, co se sběhlo zde včera večer?«
»Ano.«
»Kdo ti to řekl?«
»Dozvěděl jsem se to na ulici.«
»Ukradli bohy. A nyní, když je přinášíme zpět, je jejich místo podruhé znesvěceno.«
»Znesvěceno?« tázal se Liang-ssi tonem největšího udivení. »Kdo to udělal?«
»Tito dva cizí mužové.«
»Tito? Nevykládej mi to ve zlé, musím se tě však zeptati, zda-li víš, co je Lama?«
»Ano, vím to. Lama je kněz, mnich, který žije v klášteře, v nějakém chrámu.«
»To povídáš ty a chceš slouti doktorem péra? Což jsi ještě neslyšel o Dalai Lamovi, o Tsong Kabovi, o Hobilganovi, o Pautscham Ramputschi? Nejsou-li to bohové, jejichž duše přechází na vyvolené? Nezove se Lhassa městem statisíce svatých? Není-li ve velkém
