»Ano, hloupé od vás. Pokusím se však vás vysvoboditi. Budu vás vydávati za svátého Lamu z Lhassy. Posaďte se zase klidně, jako byste měl právo seděti na tomto podstavci, a také vy mijnheer, musíte činiti totéž.«
»Jiného východu není?«
»Ne.«
»Dobrá! Bude-li mi však některý holomek zase pod nosem kouřiti, tak mu dám pohlavek, na který bude dlouho pamatovat. Vystupte zase na svůj trůn, mijnheer!«
»Zase vystoupiti?« tázal se tlustý malomyslně.
»Ano. Slyšíte přece, že by se nám jinak zle vedlo.«
Posadil se zase a rozevřel svůj vějíř. Tlustý vyšplhal se na podstavec a zaujal svou dřívější posici. Liang-ssi vzal zcela nenuceně mandarinovi deštník z ruky, podal jej Hollanďanovi a řekl: »Nehýbejte se teď, a zírejte ustrnule před sebe, zrovna jako neživé bytosti.«
Uposlechli tohoto rozkazu a mijnheer roztáhl zase svůj deštník.
Přítomní pohlíželi na jednání Liang-ssiho, aniž by ho vyrušovali; ale na jejich obličejích zračil se největší úžas.
Nacházeli se tu mandarini, kteří byli značně starší a zaujímali také vyšší hodnost než onen mladý úředník, který prve mluvil; zdálo se však, že ho znají a že vědí, že celá záležitost je u něho v dobrých rukou. On sám dělal, jakoby se to rozumělo samo sebou, že má tuto záležitost skoncovati. Zlostným hlasem řekl k Liang-ssimu: »Jak se smíš opovážiti deštník mi vzíti?«
