»Thian-na, ngnot-tik!« zvolali zase kolemstojící.
Jelikož měl Turnerstick čínský oděv, pokládali ho za domácího boha, ale mijnheera za boha z cizího, dosud ještě neznámého nebe. Že oba kýchali, byl rovněž tak veliký zázrak jakož i patrné znamení, že se jim podkuřování tyčinkami líbilo. Již myslil Ta-sse na proslulost, kterou získá jeho chrám oběma těmito nepochopitelnými bytostmi a na příjmy, jež budou přirozeným následkem. Tu vytrhl ho však mandarin z jeho klamu slovy: »T’a-men put tschian-tse, t’a-men ti-jin — nejsou to synové nebes, nýbrž lidé pozemští!«
S těmito slovy vzal tlustému deštník z ruky a bodl ho špičkou do těla.
»Oei, seld rement — o běda, tisíc hromů!« zvolal mijnheer, sahaje oběma rukama na zasažené místo.
Také kapitán dostal důkladné rýpnutí, tak že zlostně vykřikl: »U všech čertů! Dej si pozor, chlape!«
Po tomto zvolání rozpoutal se v chrámu hluk k nepopsání. Poznali, že mají před sebou zcela obyčejné lidi a že božství bylo znesvěceno. Dotírali na oba.
»Rechtvaardige Hemel! Dat God verhoede — spravedlivé nebe! Aby nás pán bůh chránil!« křičel mijnheer a sesmykl se s podstavce, aby hledal ochrany za kapitánem. Ale tento, jakmile spatřil před sebou skutečné nebezpečí, rázem pozbyl strachu. Vyskočil, nastavil dotírajícím sevřené pěsti a křičel: »Zpátky, vy Číňaneng! Já s vámi krátceng zatočing! Umíte boxeng? Chcete ucítěng mé pěstung?«
Skutečně odskočili a to bylo v témž okamžiku, kdy Methusalem na druhé straně ke mříži přistoupil, aby nahlédl do vnitř. Spatřil kapitána, jemuž se skřipec
