roda. Donutili je, aby nám své přístavy otevřeli, ale oni nás nenávidí jako cizince, kteří mocí k nim vnikli. Jako cizinec nebudete ani v okruhu konsulární mocí zcela bezpečen. Vydáte-li se však mimo tento okruh, jak je to přece vaším úmyslem, tu narazíte jenom na nepřátele.«
»Uvidíme: Mám málo chuti zapírati z pouhého strachu svůj německý původ.«
»To je velice úctyhodné a velice nationálně myšleno, ale — — hm, přísně vzato, nemáte vlastně nepravdu. Neboť i když se ustrojíte přesně tak jako pravý Číňan, poznají dle vaší neznalosti řeči ihned cizozemce, kdežto já budu platiti za domorodce. Než přes to přese vše je přece jenom lépe, podrobíte-li se zdejším zvykům.«
»Nu, co se toho týče, není úplně vyloučeno, že my tři se přistrojíme podle zvyklostí této země. Prozatím nechť zůstane to tak, jak to je. Jak dlouho budete vázán svými povinnostmi na Hongkong.«
»Nijak. Dám kormidelníkovi plnou moc. Je třeba vyplniti jenom několik drobných formalit, jež zaberou však sotva hodinu času. Amerického konsula, jejž musím vyhledati, najdu v Kantoně.«
»To jest mi milé, neboť nemusíme se tedy ani od sebe odloučiti. Nechci v Hongkongu vůbec prodlévati, protože mi ničeho neposkytuje. Je to evropské město na čínskou půdu přenesené, v němž nechci ani hodinu času promarniti.«
»To je mi také úplně vhod. Můžeme použiti parníku společnosti China Navigation Compagnie anebo také, abychom se ihned vrhli do zdejšího života, na čínské džunce jeti do Kantonu.«
