Za krátkou dobu vrátil se lodivod s kapitánem z kajuty. Převzal řízení lodi, a Turnerstick měl tedy kdy zaměstnávati se svými cestujícími.
Plachty, jež bylo kolem zříti, stávaly se četnějšími. Bělomodré proužky dýmu prozrazovaly parníky, jež chtěly do Kantonu nebo přicházely odtud. Moře oživovalo plavidly víc a více a potom vynořily se ponenáhlu skály Hong-kongu a ostatních před Perlovou řekou ležících ostrovů.
»To je velice mrzuté, že lodivod není Číňan,« pravil kapitán. »Ale potřebujeme jen malou chvilku počkati a pak budeme čluny přímo obklíčeni a tu vám ukáži, jak ovládám řeč nebeské říše. Ostatně je čas, abyste svá zavazadla otevřeli.«
»Proč?« ptal se Degenfeld.
»Abyste z nich vyňali své čínské obleky.«
»Nemáme žádných.«
»Co? Vy chcete vystoupiti na zemi a vrhnouti se do víru čínského města, aniž byste se oblékli dle mravů této země? Vy chcete zrovna tak jíti, jak tady sedíte, s pestrou studentskou čapkou na hlavě?«
»Proč ne?«
»Protože je to úplně nesprávné. Budou na vás zevlovati a vysmějí se vám. Budou vás obtěžovati a nadávati vám cizích barbarů. Dožijete se různých nepříjemností a snad octnete se i ve skutečném nebezpečí.«
»Pah! Kdo mi chce zakázati, abych se strojil, jak je mi libo?«
»Zdravý lidský rozum. Chcete-li Čínu a Číňany správně poznati, tedy musíte pokud možno nejméně prozraditi, že nejste Číňanem. Vy neznáte ještě tohoto ná-
