»Dejte mi pokoj se všemi těmi Fu-tsching! Chválím si svoje koncovky. Řeknu-li ‚mojing milovanang přáteleng,‘ tedy ví každé dítě, co myslím, aniž bych musil svůj jazyk přespříliš namáhati. Doufám, že najdu brzy nějakého skutečně dobře mluvícího Číňana, s nímž se budu moci dobře baviti a vám dokázati, že moje gramatika je správná. Ale pro dnes souhlasím s naším Bohumírem, abychom zítra navštívili chrám. Jsem také zvědav, jak vypadá taková budova.«
»Prohlédneme si vůbec město a tu půjdeme kolem mnohého chrámu. Bude to zajisté pohnutý den a proto navrhuji, abychom se odebrali na odpočinek.«
Tento návrh došel všeobecného souhlasu a byl ihned proveden.
Postel, jež byla pro Methusalema připravena, byla nízká, jemně lakovaná a květinami velice uměle pomalována. Matrace byla hedvábnou látkou přikryta; za podušku sloužil vyšívaný, voňavými bylinami naplněný válec a přikrývka záležela z prošívaného hedvábí a z vložené měkké kozí srsti. Z hedvábí byly také záclony, které obklopovaly postel ze tří stran kromě stěny, a ve skvostném bronzovém svícnu hořela noční svíčka, před níž stálo průsvitné stínítko, jehož malba představovala krajinku, na niž rozléval měsíc své magické světlo. Měsícem byl plamen svíčky za malbou.
Podobně byly také postele ostatních zařízeny a vyzdobeny. Nad lůžkem Bohumírovým visela lucerna, která mu připomínala domov, neboť měla skoro tutéž podobu onoho draka, který visel doma v bytě Methusalemově a k němuž měl známou řeč před odjezdem.
Když se na lůžku pohodlně natáhl a svých zraků k této lucerně pozdvihl, kýval na ni a řekl: »Dobrý
