liš ztěžují. Měli by se učiti u mne. Já bych jim jistě vpravil správné koncovky!«
»Rád bych vás viděl jako učitele,« smál se student.
»Myslíte snad, že bych ničeho nesvedl?«
»O ano. Pokud se koncovek týče, tu byste dokázal věci přímo velkolepé.«
»To si také myslím!«
»Ale kmenová slova, kmenová slova! Takové slovo má často význam mnohonásobný. Tak jmenuje se na příklad slovo Tschu tolik jako pán, pilíř, hůl, kuchyně, podpora, vepř, stará paní, připravovati, vykonati, lámati, štípati, spravovati, štědrý, málo, nakloněn, namočiti, zajatý, otrok atd., dle toho, vysloví-li se měkčeji nebo tvrději, táhleji nebo rychleji, tišeji nebo ostřeji. A každého z těchto různých významů užívá se zase ještě ve způsobu přeneseném, tak že je třeba nejjemnější modulace, aby se mohlo věděti, co je míněno. Tak má pozdrav sching ještě daleko přes padesát jiných významů, mezi nimiž vyskytují se věci, vlastnosti a činnosti, jež jsou si zcela protichůdné.«
»A to má se z výslovnosti rozpoznati?«
»Mělo by se to vlastně. Protože k tomu však často ani mluvící ústroje Číňanovy nevystačují, připojuje se vysvětlující slovo, nastala-li pochybnost. Fu slove otec, ale má také ještě mnoho jiných významů. Má-li býti toho slova užito ve smyslu otec, tedy připojí se k tomu slovo tschin, příbuzenstvo; potom jmenuje se to Fu-tschin, Fu, příbuzný, otec.«
