»Daar muisen de Mandarins ook niet — tu mandarini také nekradou,« odpověděl tlustý.
»A na všechen způsob nekradou tam bohy. Takové ztřeštěnosti mohou se přihoditi toliko zde. Ostatně chtěl bych si přece jenom prohlédnouti takový chrám s bůžky. Je to možné či nic?«
»Proč ne?« odpověděl červenomodrý. »Číňané nejsou jako Mohamedáni, kteří žádnému jinověrci nedovolí vstoupiti do svých mešit. Stává se tu dokonce velmi často, že se chrámů užívá i jako nocleháren. Snad budeme také my míti ještě potěšení přenocovati někdy v takovémto božišti.«
»Právě ten bych si rád prohlédl, z něhož byli bohové ukradeni. Jak se jmenoval?«
»Pek-thian-tschu-fan, to jest dům sta nebeských pánů.«
»Tedy je tam zajisté sto bohů?«
»S takovýmito čísly nesmí se to tu bráti tak přesně. Přece jsou však chrámy, ve kterých nachází se několik set obrazů nebo soch.«
»Pek — pek — pek — jak se to jmenovalo?« ptal se Turnerstick.
»Pek-thian-tschu-fan.«
»Ubohá čínština! Není při tom ani jediné koncovky. Zlobil jsem se prve strašlivě. Stál jsem s vámi v zahradě a vyslechl jsem celý výslech, ale nemohl jsem jedinému slovu rozuměti. Vůbec shledávám, že se tu v městě mluví nesmírně nezřetelně. Lidé si to pří-
