jak se vše sběhlo; ale tento cizí Kuan-fu ti zachránil život, tobě a všem tvým. Obyvatel této země nebyl by se odvážil učiniti to, co on učinil. Skloň se před jeho dobrotou a pamatuj na něho s vděčností, již může od tebe očekávati! Při tom si ale dobře rozvaž, kolik osob bys zničil, kdyby ti mělo napadnouti vyprávěti historii o ukradených bozích tak, jak se skutečně sběhla!«
Obrátil se a kráčel zahradou k domu. Ostatní ho následovali. Při tom uchopil Hu-tsin ruku Methusalemovu a tázal se ho: »Dostojí můj ctěný a věkem požehnaný přítel svému slovu a navštíví mne zítra, jak mi byl přislíbil?«
»Ano, přijdu,« odpověděl červenomodrý.
»Kdy?«
»Dopoledne, dříve ještě než si město prohlédnu.«
»Nevím, proč jste přišel do Kuang-tschèu-fu; ale snad mi bude přece možno býti vám prospěšnějším, než to nyní pokládáte za možné. Mocný Tong-tschi má pravdu. Vy jste mne a mou rodinu vysvobodil od záhuby. Dám vám dar, jehož cena bude vám snad velice prospěšná.«
Venku vstoupil mandarin zase do nosítek a jeho hosté učinili rovněž tak. Na ulici stáli ještě lidé v jednotlivých skupinách a pohlíželi zvědavě na palankiny. Povídali si, že se muselo státi něco neobyčejného, když se dal Tong-tschi pohnouti k návštěvě obou svých sousedů v tak pozdní hodině, než nepronesli hlasitého slova.
