licisty přes zeď a odstraníte se s nimi zadem za zahradami.«
Mluvil, zcela proti očekávání přítomných, dosti mírným tonem. Jenom Methusalem věděl, že je k tomu velice důležitý důvod.
Bohové a šibalové musili přes zeď. První byli posazeni do nosítek, ve kterých byli přineseni a druzí byli od vojáků a policistů obklopeni. Potom zmizeli v temnotě noční.
Když kroky dozněly, tázal se Tong-tschi nyní viny zproštěného klenotníka: »Tvá poctivost byla potvrzena. Jsi nyní spokojen?«
»Ano, mocný ochránce. Žádám však, aby Wingkan byl co nejpřísněji po trestán!«
»Neujde svému trestu.«
»Ale váš rozkazující hlas mluvil toliko o vyhnanství!«
»Ano, potom jsi prost nepřítele. Nebo není ti to snad ještě dosti?«
»Myslil jsem, že je smrt určena na tento zločin!«
Pronesl to nespokojeným tonem. Tu přistoupil k němu mandarin blíže a řekl ztlumeným hlasem: »Přeješ si jeho popravy, dobře! Ale potom dozví se také soudce, že bohové byli dříve ve tvé zahradě, a bude se ptáti, kdo je odtud přenesl. Bude ti to vítáno?«
»Ne, ne!« odpověděl Hu-tsin rychle.
»Tedy mlč a nepřej nepříteli více, než co dostane! Nacházel jsi se v nesmírném nebezpečí. Nechci věděti,
