»To nevíme, neboť sotva jsme byli přes zeď, tu popadli nás bohové za hrdla a zbavili nás vědomí. Když jsme potom procitli, byli jsme zde uvázáni.«
»Tedy vás uražení bohové sami přemohli, aby vás trest stihl. Můžete z toho seznati, jak silní a mocní jsou. Jelikož jste se tak upřímně přiznali, budu pečovati o to, ale jenom tenkráte, setrváte-li na tomto doznání, aby vás stihl trest pokud možno mírný.«
Wing-kan se namáhal přerušiti tento krátký výslech, aby odporoval výpověděm svých spoluvinníků. Mandarin nařídil mu však, aby mlčel, a on nahlédl konečně také, že by to očekávaný trest zostřilo, kdyby řekl, že dopustil se zločinu, aby jiného zničil. V tomto okamžiku nepomyslil ovšem na to, že tento úmysl prozradil zřetelně tím, když chtěl prve tento skutek na Hu-tsina svésti. Tong-tschi obrátil se nyní k němu: »Také ty můžeš své postavení jenom upřímným doznáním zlepšiti. Připouštíš, žes tyto lidi navedl, aby bohy ukradli?«
»Ano, vysoký pane, doznávám to!« odpověděl tázaný, vrhnuv se na kolena před mandarinem.
»Tedy chci zapomenouti na to, cos mi prve v mém domě sdělil. Proč jsi chtěl míti u sebe tyto bohy, požehnání rozdávající?«
»Měli mi přinésti štěstí, protože teď už nikdo u mne nekupuje. Potom chtěl jsem je však zase dáti do chrámu odnésti.«
»Přijals je přímo zde ve své zahradě?«
»Já ne. Nebyl jsem při tom. Nevěřil jsem, že přijdou tak záhy. Když jsem potom slyšel vyvolávati, že
