mohl jsem tudíž říci, že to byli bohové. Každý ví, že Wing-kan smýšlí o mně nepřátelsky. Mé udání mohlo tedy býti snadno pokládáno za čin pomsty. Poradil jsem se tudíž se svou rodinou a chtěl jsem jíti potom na ulici, abych se dozvěděl něčeho bližšího. Měl jsem v úmyslu poohlédnouti se, jsou-li ještě lidé na ulici. Právě chtěl jsem otevříti, když bylo zaklepáno, a když jsem dveře otevřel, tu vstoupila vaše Výsost a obvinila mne, že jsem bohy ukradl. Wing-kan mne z toho skutku obvinil a teprve nyní je mi jasno, že oba ty předměty, které mu byly do zahrady přineseny, byli ukradení bohové.«
Když skončil, nastala krátká pomlčka, jež byla nejdříve Wing-kanem přerušena. Tento křičel, ačkoli byl mandarinem vyzván aby mlčel, zlostným hlasem: »Jaká to ničemnost! Chce vinu svého skutku uvrhnouti na mne! My všichni jsme viděli, že tu byla země nakypřena a že zde bylo tudíž před malou chvílí kopáno!«
Tento důvod byl tak správný, že mandarin mu znovu nezakazoval, aby mlčel.
»Vykopal bohy a ukryl je na jiném místě,« pokračoval Wing-kan dále. »Vaše Důstojnost udělí snad rozkaz, aby se pečlivě pátralo a potom jsem přesvědčen, že se lup najde.«
»Učiním, co mi bude libo, ne však to, co tobě napadne,« odvětil Tong-tschi. »Ukáže se ihned, komu smím věřiti, zda-li tobě nebo jemu. Neřekl jsi, že se nosiči vzdálili?«
»Ano.«
