dámy rovnal se skoro její výšce. S velikým úspěchem blížila se tvaru koule.
Její vlasy byly pomocí mnoha jehlic, v nichž blyštěly se diamanty, upraveny na způsob motýle. Její tělo bylo zahaleno skvostným hedvábím, jež splývalo až k zemi. Její ruce byly hluboko ukryty v širokých, až přes kolena sahajících rukávech, a kolem jejího krku visel těžký, zlatý řetěz, na němž bylo upevněno několik amuletů.
Malinký obličejíček byl dle mravu vznešených Číňanek silně natřen bělobou a rumělkou, čímž nabývaly tahy nehybnosti a ztrnulosti masky, z čehož činila malá, šikmo vykrojená očka velmi pohyblivou výjimku.
»Tsching, tsching, tsching, tsching, kia tschu!« pozdravila svým tenkým, pronikavým, ale velice přívětivě znějícím dětským hláskem.
Kia tschu znamená »moji pánové.«
Kapitán byl zachvácen neobyčejně galantním pohnutím. Musil se přece jakožto ten, jenž mezi všemi mluvil nejjemnější čínštinou, na všechen způsob slova uchopiti a povědíti té milé bytosti něco něžného. Proto popošel o dva kroky, uklonil se neobyčejně hluboce, odkašlal si jednou, dvakrát a začal: »Milostivá paní Číňanking! Mé srdce je radostněng pohnuto vaší milong roztomilostí. Nejsem sice ženating, dovedu však oceniting štěstí, míting před očima takovou líbeznou manželkung jako tohoto mandarenga. Musím vameng složiting svou poklonung a doporučuji nás všecky vašing blahovůleng! Tsching, tsching a ještě jednou tsching!«
