zel se u nich. Přistáli, kdy džunka ještě volně plula, na straně a vystoupili na palubu. Kapitán spěchal k Turnerstickovi a zvolal: »Oznámil jsem zatím tu událost a všecko obyvatelstvo je na nohou. Všichni jsou nadšeni vaším činem. Těší se, že Hai-lungu dostane se konečně zasloužené odplaty. Domnívám se skoro, že vás odnesou na ramenou do hotelu. Pět mužů zmocnilo se pověstné pirátské džunky. Je to k neuvěření. Místo, kde máte přistáti, je již určeno, tady v té široké mezeře. Dejte pozor! Kraval již začíná. Půjdu k vlajce.«
S nejbližší lodi zazněl výstřel z děla, načež rozlehala se střelba s ostatních lodí. Jak daleko bylo možno dohlédnouti, byly vlajky spouštěny a vztyčovány, dobyvatelům Hai-lungu na pozdrav a na počest. Tisíceré hurrá a jiné výkřiky rozlehaly se ve všech možných jazycích. Pronikavé »Tsching tsching« Číňanů bylo slyšeti nejzřetelněji. Sto druhů čapek, čepic, klobouků a jiných pokrývek hlavy míhalo se ve vzduchu. Potom zarachotila kotva o dno a řetěz byl vržen na pevninu.
Tu stáli angličtí námořní vojáci, kteří přišli na palubu. Událost byla tak eklatantní, že přišel dokonce i sám guvernér, aby zavedl předběžné vyšetřování. Výpovědi našich pěti reků byly protokolovány. Guvernér je prosil, aby zatím ještě neodjížděli, i odhodlali se bydliti v hotelu Hongkongu. Oba mandarini byli jimi označeni jako nevinní cestující, kteří byli také oloupeni a mohou džunku opustiti teprve večer po novém ošacení, proti čemuž úřady ničeho nenamítaly.
Ze zajatých v podpalubí se jich několik udusilo; ostatní žili. Byli vyvedeni na palubu a po dvou svázáni, aby byli dopraveni do bezpečného vězení.
Mezi tím uplynuly zajisté dvě hodiny; ale množství tísnilo se dosud hustě na břehu. Když kráčeli piráti v
