donesen. Rozumí se samo sebou, že se to stalo teprve tenkráte, když přinesli jim potřebný oděv. Jejich vlastní obleky byly zničeny. Musili se spokojiti obyčejnými šaty, jež se našly v kajutách džunky.
Nyní seděli nahoře na palubě a ssáli s rozkoší svěží ranní vzduch. V zásobárně a v primitivní kuchyni hledali potravu pro ně. Když našli rýži a také ještě zbytek masa, řekl mijnheer: »Ik il voor ze kochen en braden; een vuurhaard is daar, ook een ketel hout en de vuurschop — chci pro ně vařiti a péci; ohniště je tu, také kotlík, dříví a lopatka.«
»Co vám to napadá!« smál se Bohumír. »Vy a vařit! Rád bych viděl ten pudding, jejž byste vy ustvořil! Ne, vaření je mou záležitostí. Vy byste vypotil do pánve příliš mnoho sádla, což by se úplně rovnalo mírné sebevraždě.«
Nedal si brániti, aby jídlo sám nepřipravil, ale mijnheer stál při tom a pronášel různé kulinářské poznámky, jichž bohužel Bohumír k velikému jeho rozhořčení pranic nedbal.
Mezitím zabývali se Methusalem a Turnerstick oběma mandariny, kteří se rozplývali vděčností vůči svým vysvoboditelům. Bohužel nemohli radosti své užíti bez kapky žalu: neměli roucha, jejich stavu přiměřeného a žádných copů. Kterak mohli by se bez obého v Hongkongu ukázati! Po delším rokování shodli se s Degenfeldem, aby jim obstaral v Hongkongu, kde lze dostati vše možné, přiměřený oděv a falešné copy, ale hodně dlouhé a silné. Peníze, jež by za to vydal, měl obdržeti v Kantonu. Z tohoto důvodu a také z vděčnosti pozvali ho, aby byl jejich hostem i se svými společníky.
