nebyly spozorovány úředníkem, jenž v přístavu loď prohlížel. Napravo byla příčka, jež oddělovala tento prostor od středního nádní. U této stála dotyčná skříň. Byla zhotovena z tvrdého dříví, nahoře opatřena malými otvory vzdušnými, ne mnoho přes dva lokte dlouhá, rovněž tak hluboká a ne zcela tak vysoká. Strop tvořil zároveň dveře, jež byly zamčeny velmi silnou příčnou závorou. Nacházely-li se dvě osoby v této skříni, tu musily na všechen způsob veliká muka vytrpěti, poněvadž byly nuceny seděti skrčeně a mohly se sotva hnouti.
»Chci teď s nimi sám promluviti,« mínil Turnerstick.
»Byli-li tito chlapi Ho-tschangem odsouzeni k tomuto trestu, tedy musí to býti ptáčkové desetkráte nebezpečnější, s nimiž třeba zacházeti co nejopatrněji. Tu musí s nimi mluviti někdo, kdo řeči dokonale rozumí.«
»Nejsou to piráti,« odvětil Methusalem. »Vždyť nám prve řekli, kdo jsou.«
»Ano, řekli to; nejsem však tak hloupý, abych tomu věřil. Tedy sem s našimi jazykovými vědomostmi. Když mně jejich deset soudruhů u plachet tak výtečně rozumělo, tedy spozorují také tito ihned, že mají co činiti se zdatným znalcem řečí.«
Zaklepal na skříň a tázal se: »Hallo, halling, hallung! Kdo je tam uvnitřeng ve skříning?«
Dva vzdechy a škrábání byly odpovědí. »Nu, což nemůžeteng odpověding? Kdo je tu v tom kurníkungu?«
»Ngot kien schin tsa!« zněla úpěnlivá odpověď.
»Co povídají? Co je to?«
