Prostředek byl neobyčejně drastický. Nepůsobil jenom na pacienty, nýbrž také na lékaře. Strašlivý zápach, jenž vymyká se jakémukoli popisu, dral se okny nahoru na palubu. Kapitán Beadle ustoupil na zadní palubu, Turnerstick s ním. Námořníci byli by se rovněž rádi vzdálili, musili však zůstat státi.
»No, kdo tohle vynalezl a před tím vyzkoušel, ten musel míti nos s nervy tak tlustými jako pavuza!« zvolal Bohumír z Bouillonu. »Co si má můj fagot při tom mysliti! Přivede mne to do nejkrásnějšího duševního rozladění. Zachráním ho a sebe s ním. Co říkáte vy tomu, mijnheer?«
»Was ik zeg? Foei! Donder em bliksem! Dat ruikt waarachtig na hondert duizend ongelukkigen nijlpaarden — co říkám? Fuj! Hromy a blesky! To smrdí opravdu jako stotisíc nešťastných hrochů!«
Rychle dal se na útěk a utekl se na nejzazší konec přídy.
Jenom Číňan může připadnouti na takový vynález. Loupežník každé jiné země odváží se života. Čínský pirát vítězí nad svými protivníky smradem!
Trvalo to delší dobu, než tento smrad tak dalece vyprchal, že kapitán Beadle sestoupil zase na střední palubu.
»Co nyní?« tázal se poznovu. »Rád bych věděl, jak se vede těm chlapům tam dole. Zkusme to otvor otevříti!«
Několik jeho lidí jalo se prováděti rozkaz. Sotva se tak stalo, dal se kapitán znova spěšně na útěk. Otvor podobal se výhni, z níž vystupovaly výpary pekelné. Musili počkati nejméně deset minut, než se mohli k otvoru zase přiblížiti.
