odstraněny těžké koše. Pod ním nehýbalo se ničeho. Každý byl by pochyboval, že dole nachází se tolik lidí. Vyrazili otvor.
Kdo se domníval, že se nyní piráti pohrnou ven, byl by býval na značném omylu. Nedali o sobě ničeho slyšeti, ani nedali se viděti. Ovšem střežil se však každý, aby se k otevřenému otvoru nepřiblížil. Mohl snadno dostati kulku.
Nyní byly smrdící hrnce přineseny. Zdálo se, že mají velice tenké stěny a měly skoro tvar a také úzký otvor našich hliněných zahříváčků. Arci byly neprodyšně ucpány.
Jeden z námořníků hodil, drže se při tom od otvoru pokud možno daleko, tak že nemohl býti ze zdola spatřen, první hrnec dolů. Jeho soudruzi měli pušky k výstřelu připraveny. Bylo slyšeti, že se hrnec rozbil na kusy.
»Ngu-hu, hi-thu-tschang — ó běda, smrdící hrnce!« zazněl dole hlasitý výkřik.
Druhý a třetí sletěl dolů. Účinek byl takový, že ho bylo cítiti i nahoře.
»Dělejte rychle,« poroučel kapitán Beadle, »jinak musíme sami utéci!«
Jeho rozkazu bylo uposlechnuto a potom byl otvor zase zadělán.
Dole nastal mnohohlasý křik pustý lomoz a nářek. Tloukli do bednění otvoru, aby jej vyrazili, ale na něm byly zase postaveny těžké koše. Potom slyšeli lidé na palubě se nacházející, že byly po stranách lodi okna vyražena. Piráti lapali čerstvý vzduch.
