»Má ji stále viseti na krku.«
»Ano, vzpomínám si, že jsem ji viděl.«
»Tu myslím, abychom prolomili zase otvor. Jakmile zapískneme, přiběhnou lidé nahoru.«
»Leda by byli hloupí. Myslíte snad, že ještě spějí ?« řekl Beadle. »Ti stojí dole u oken a vidí, že nachází se vedle džunky válečná loď. Vědí tedy již, na čem jsou. A první z nich, jenž by chtěl vystoupiti na palubu, spatřil by mé lidi, zmizel by ihned a varoval by své soudruhy.«
»Dobrá, tak je tu ještě jeden prostředek, můžeme-li se totiž k němu dostati. Porazíme je vlastními jejich zbraněmi. Myslím famosní Hi-thu-tschangs.«
»Co je to?«
»Smradlavé hrnce.«
»To by byl ovšem skvostný prostředek. Ale kde se nacházejí?«
»V prostoru před otvorem,« odpověděl Liang-si.
»Tedy můžeme k nim. Veďte nás!« Přivolal ještě několik svých lidí a sestoupil s nimi dolů. Turnerstick a Methusalem následovali. Mijnheer chtěl se také připojiti, bohužel ukázalo se však, že otvor nebyl udělán s ohledem na jeho tělesný objem. Musil zůstati nahoře.
Octli se v prostoru nepříliš velikém, jenž byl docela prázdný. Sloužil patrně za skladiště naloupených věcí. Ještě užší schody vedly dále dolů do spodku lodi, kde byla přítěž. Tam byla úplná tma. Beadle zapálil voskovou zápalku a při svitu téže bylo viděti několik řad zavřených hrnců v písku, jenž tvořil přítěž.
