»Jak? Polovinu mužstva!«
»Je toho zapotřebí. Máme přes šedesát mužů v podpalubí.«
»Dobrá! Jsem zvědav poslechnouti, jak se to stalo. Na všechen způsob zase jednou mistrovský kousek Turnerstickův!«
Důstojník zvolal známé »Rise out, obydlí ve jménu božím« a brzy proudili silní modrokabátníci z otvorů. Byl spuštěn člun a provazový řebřík a také Turnerstick prosil Bohumíra a Richarda, aby spustili schůdky džunky. Kapitán Beadle předal velení lodi svému důstojníku, aby se sám odebral na »Vodní královnu«.
Turnerstick stál u kormidla a výskal mu vstříc. Znali se již z dřívější doby; setkali se již často a radostně potřásli si rukama. Přese všecku vážnost situace zasmál se velitel hlasitě, když prohlédl si nyní podrobně oblek Turnerstickův. Tento zůstal však úplně vážným a pravil: »Co je tu k smíchu, sire? Jsem teď čínským generálmajorem, a že rozumím svému oboru, dokáži vám tím, že vám odevzdám přes půl sta pirátů i s jejich džunkou!«
»Vím již! Vždyť vás znám! Ale jenom pět mužů, skutečně jen pět mužů? Řekněte, kterak je to možno?«
Budu vám to vypravovati. Vlastně nenáleží sláva mně, nýbrž tady našemu červenomodrému Methusalemovi.«
»Červenomodrý? Methusalem? Hm!« pravil Beadle prohlížeje Degenfelda.
Bylo na něm viděti, že mu nepřipadá jenom Turnerstick žertovným; namahal se všemožně, aby zůstal vážným.
