že se dříve nevrátím, dokud nebudu s to přivésti jeho rodinu nebo aspoň bezpečné zprávy od ní.«
»On žije tedy, on žije?«
»Je zdráv a daří se mu velmi dobře.«
»O nebesa, o nebesa! Jaká to zpráva, jaké to poselství!«
Byl radostí unesen. Nepomyslil na to, aby se nejprve vyptával na bližší podrobnosti. Zatím stačilo mu vědomí, že jeho otec žije. Odkvapil a oběhl třikrát palubu. Konečně zůstal zase státi před Methusalemem a pravil: »Pane, sotva mohu tomu uvěřiti. Plných osm roků čekal jsem marně na nějakou zprávu od zmizelého; musil jsem za to míti, že je mrtev. A nyní slyším tak náhle, tak zcela neočekávaně, že žije v Německu! Je to div! Je to zrovna tak veliký div jako onen, že chcete k Sei-tei-neiovi, v jehož službách jsem. Jak skvostně se obé slučuje! Mně je, jakobych snil!«
»Také já jsem hluboce dojat, můj příteli. Cítím se velice šťastným, že jsem vás našel, neboť tím ušetřím si dlouhou dobu hledání.«
»O, hledati budete, budeme musit přece ještě hledati!«
»Kterak to?«
»Vždyť nemáte přece najíti jenom mne, nýbrž také matku a sourozence?«
»Ovšem! Domnívám se však, že víte, kde je najdeme?«
»Ne, to právě nevím.«
»Jak? Vy to nevíte? Byl jste od nich odloučen?«
»Ano. Rovněž tak dlouho, po celých osm let jsem jich ani neviděl, ani o nich neslyšel.«
