Jelikož byl rozkaz lidem zase ztlumočen, čehož Turnerstick buďto vůbec neslyšel nebo aspoň nedbal, byl také náležitě proveden.
»Tak je to dobře, výborně!« zvolal. »Klesá již na stranu kormidla, ta stará džunka. Jen tak dále, hoši, hošing, hošeng, hošung!«
Právě tak to šlo i s ostatními povely. Přivedl to skutečně tak daleko, že se zdálo, jakoby džunka bez pohybu spočívala na vodě, uvázal pevně kormidlo a sestoupil potom dolu, aby dal plavce zase přivázati.
Poklepal Degenfeldovi na rameno a pravil veselým tonem: »Nejsou to zlí chlapi, tihle Číňané! Ani bych si to byl nepomyslil. Ale ovšem německou čínštinou musí s nimi člověk mluvit, jinak to nic není.«
»Vždyť v tom jste vy právě tem pravý muž!«
»To si také myslím! Ano, mé koncovky, mé koncovky, nejmilejší Methusaleme. Kdybyste se také vy chtěl s nimi spřátelit!! Potom byste se mohl těmto lidem státi také kdysi srozumitelným.«
»Budu se namáhati! Ale jak to stojí? Džunka činí přece oblouk?«
»To se jen tak zdá, zdá se to jen. Leží nepohnutě, zcela nepohnutě. Nyní vyčkáme ranního větru, jenž jak známo vane k pevnině, a přílivu. Potom poplujeme nazpět do Hong-kongu.«
»Jsme od něho daleko vzdáleni?«
»Nevím to přesně. Nemám, s sebou žádných přístrojů a nemohu se spoléhati na mapy tohoto Ho-tschanga. Domnívám se však, že nacházíme se ještě před Mirsským zálivem. Musíme vyčkati jitra.«
