»To se můžeš ještě ptáleng? odpověděl kapitán. »Chci prohlédnuting tvůj krk, hochu. Tady, počkej, ty mizerný zlodějský lotřingu!«
Dávaje tuto skvostnou čínskou odpověď, vložil mu námořnické ruce kolem krku a stiskl jej tak pevně, že kormidelník sklesl beze slova. Byl spoután a ústa mu zacpána jako ostatním.
»Jde to dobře,« mínil Ling-ssi. »Tak snadné jsem si to nepředstavoval.«
»No, tak snadné, jak se zdá, to arci není,« odpověděl Bohumír. »Chcete-li tvrditi opak, tedy zkuste to jednou s Ho-tschangem, jenž přijde nyní na řadu. Tu můžete dokázati, že máte morek a energii.«
»Děkuji, děkuji! Já nikoho nezardousím!«
»My také ne. Lehtáme je jen tak trochu kolem hrtanu, ale na živu je přece necháme. Aspoň já nemám chuti dáti se pověsiti jako vražedník na šibenici. To nebývalo nikdy mou zálibou, pročež těším se ještě teď nejlepšímu blahobytu.«
Methusalem vyzval Číňana, aby mu ukázal, kde spí Ho-tschang s majetníkem lodi. Bylo to v kajutě pod kormidlem. Také kněz se tam nacházel.
Byla tu místa, kde tenká stěna nepřiléhala. Záře pronikala spárami. Degenfeld přistoupil a díval se do vnitř. Nemohl celý prostor přehlédnouti, rozeznal však přece ty tři muže, kteří spali na tlustých rohožích, jež ležely na podlaze. S nízkého stropu visela papírová lucerna.
»Hloupost a bezstarostnost těchto lidí je skutečně skorem ještě větší než jejich špatnost,« pravil. »Musejí býti úplně přesvědčeni, že nás mají pevně v pytli. S
