vnováhy. Chtějí-li se mnou na měsíc, tedy shodím je všecky dolů do oblak. Tyto chlapy odfouknu svým oboe, tak že vyletí do vzduchu. Bohumír a mořský lupič! Kdo mne má za tak zbabělého, ten zaslouží důkladný výprask a jaký!«
»Výborně! A vy, kapitáne?«
»Také mne se tážete?« mínil Turnerstick.
»Chcete mne pozlobiti, nebo snad uraziti?«
»O nikoli, považuji to za svou povinnost ptáti se vás, než učiníme nějaké rozhodnutí, jehož provedení bude zajisté spojeno s nebezpečím.«
»Tu nemohu vám nic jiného říci, než že jsem námořník, jenž vyrostl v nebezpečenství.«
»Dobře, jsme tedy za jedno. Co nyní činiti? Máme sice ještě čas, je přece však lépe již teď k nějakému plánu dospěti. Kde spějí námořníci?«
Tato otázka týkala se Číňana. Ten odpověděl: »Dole v prostoru u děl.«
»Spávají vždycky tam dole?«
»Ano.«
»Tedy je zařízení docela jiné než na našich lodích. Tři stráže a kormidelník na palubě a všichni ostatní dole. To je bohopusté hospodářství, obzvláště u pirata. Viděl jsem, že jsou plachty napjaty a protože máme klidné povětří a vane stálý vítr s pevniny, nehrozí na ten čas nebezpečí; kdyby se však náhle strhla bouře, jež objevuje se v těchto vodách častěji než jinde, tu by se džunka zcela pohodlně převrhla a s námi do hlubiny se pohroužila. Kde spí kapitán?«
»Obyčejně zde vedle,« odpověděl Číňan. »Dnes se toho však neodvážil, jelikož se bál vašich pušek. Koule
