»Zdá se, že se to dříve jmenovalo jinak?«
»Má své nynější jméno teprve od té doby, co se tam nachází pan Stein.«
»Myslil jsem si to. Ting značí malé město, a Ho-tsing je tolik jako ohnivá studna nebo ohnivý pramen. To místo nazývalo by se tedy po německu Město Ohnivých studní. Víme, že pan Stein objevil petrolejový pramen. Proto, když jste vyslovil jeho jméno a mluvil o uhlí, začal jsem tušiti, že míníte toho, jehož chceme vyhledati.«
»Nenašli jsme jenom petrolej, plyn dokonce. Čistý hořlavý plyn prýští ze země.
»Ale ne samovolně, nýbrž následkem toho, že pan Stein půdu navrtal?«
»Ano. Z vyvrtané díry proudí vzduch, jejž možno spáliti. Svítí mnohem lépe než lampy. — Ale náležíte všichni dohromady? Jste všichni mezi sebou spřízněni? Pocestujete všichni do Ho-tsing-tingu?«
»Všichni, vyjímaje tohoto jediného pána, jenž nás zajisté nebude doprovázeti tak daleko.«
Ukázal na tlustého, jenž právě tak jako kapitán a Bohumír z Bouillonu sledoval tuto scénu s největším účastenstvím. Setkání se s tímto Číňanem, jenž byl úředníkem strýce Daniela, bylo tak neobyčejné, že v prvním okamžiku nikdo ani nepomyslil na nebezpečné postavení, ve kterém se nacházeli. Bylo tolik otázek a odpovědí. Kapitán mínil vrtě hlavou: »Již tak mnohá loď zkřížila mé cesty, ale tak zvláštního setkání jsem dosud nezažil!«
»Já rovněž ne,« souhlasil Bohumír. »Jsem velice dojat touto dobrotou osudu. Chtěl bych popadnouti
