1.
KAIRO.
Náhoda či řízení? Co z toho dvojího je správno, milý čtenáři? Doufám, že nenáležíš k těm, kdo věří v náhodu, nýbrž k těm, kdož vědí, co praví svaté Písmo: žádný vlas nespadne s hlavy naší bez „Jeho“ vůle. Jak často zkusil jsem na mnohých svých cestách sám na sobě, že všemoudrá ruka řídí cesty mé jinak, než chtěla vůle moje — a vždy k mému štěstí!
Jak často byl jsem vysvobozen — zachráněn z nepříjemných a nebezpečných situací zcela nepatrnou okolností, kterou by přívrženec víry o náhodě prohlašoval za čirou nemožnost, která mně však byla pokynem shora, abych se jí řídil!
Krátká, rychle pomíjející událost, která se jevila naprosto bezvýznamnou, rychlý čin z popudu zdánlivě bez ceny, příležitostné slovo, které mi v příští chvíli z paměti vymizelo, vystupovaly náhle po dlouhých letech ve zcela jiných, vzdálených krajinách se svými důsledky určitě a výkupně, takže se mně jako paprslek světla vynořilo poznání, že spravedlivá Předvídavost každý skutek a každé slovo člověka zaznamenává a ve vhodných okamžicích dává vystupovati jeho působnosti buď odměnou neb trestem!
Mnoho-li skutků by se nestalo a mnoho-li slov by se nepromluvilo, kdyby měli všichni lidé přesvědčení, že vše, čeho se dožijí, co mluví a činí, není pod vládou tak zvané náhody, nýbrž pod vyšším,
