ných v jižních (tedy pohraničních) hrabstvích skotských, mezi nimi značné množství dosud neznámých. Knihu svou opatřil obšírným a věcným úvodem; rovněž uvedl při každé balladě, kde, jak neb od koho ji získal, připojiv zároveň literární a historické vysvětlivky. Byla to po Percym a jest dosud jedna z nejvážnějších publikací v tomto oboru.
Sbírek těchto, které od sbírky Watsonovy a Percyho stále hojněji a hojněji se objevovaly, jest nyní již veliké množství; Child (I. XVII. až XXXV.) uvádí jich až do r. 1865 na dvě stě. Kromě dříve již dotčených jsou z nich nejdůležitější: Herdova (z r. 1769), Johnsonova (1787 až 1803, v VI sv.), Jamiesonova (1806), Buchanova, dvě (1825 a 1828), Cunninghamova (1825 a 1835), Kinlochova, dvě (1827) Motherwellova (1827) a konečně Aytounova (1858).
Avšak právě následkem tohoto neunavného a nesoustavného ruchu sběratelského, jehož se kromě jednotlivců súčastnily též celé společnosti, jako: »The Percy Society«, »The Shakespeare Society«, povstal konečně chaos; vynesen sice na světlo ohromný počet ballad, ale také nesčíslně variantů, mezi to vše pak přimícháno též množství, ovšem ze zřetele lidovosti, bezcenných padělků, ba otiskovány jako staré ballady skotské neb anglické také překlady! (Tak nalezl jsem na př. v anonymní sbírce »Ballads«: Scottish and English, Edinbourgh, William P. Nimmo, udání roku schází, na str. 291 překlad
