Tato stránka byla zkontrolována
snad už den je blízko, blízko, kdy se celé rozpadnou.
a v zem celou blýskne jitro velkolepou září svou.
Z našich rukou, z našich srdcí vyšlehne ta jitřní zář.
v zatmělou loď chrámu vnikne, přeletí i přes oltář,
prapory, jež nad ním visí, mdloby naší znamení,
zmizí jako pohlceny v záře vroucím plameni.
Stráví se a zniknou v prachu dle té sladké pověsti,
zmizí stíny minulosti, poslední vzlyk bolesti,
přes oblohu prostou mraků, vysokou a modravou
nový prapor lepších časů zašumí nám nad hlavou.
