Tato stránka byla zkontrolována
Jdu blíže k řece. Z daleka mi šumí
jak na pozdrav, jdu v hlavě staré dumy;
jsem na mostě, pod ním se valí řeka,
a za ní oko překvapeno těká:
Sta štíhlých domů přede mnou se bělá,
a na všech leží slunce záře skvělá,
sta oblouků, sta věží se tam zdvihá,
a holubů dav nad městem se mihá
Zpět pohlédnu za široký pás řeky.
Tam naší slávy, tam i pádu věky,
zde zář a ruch a život — tam jen rovy.
Buď požehnán, buď pozdraven věk nový!
