Tato stránka byla zkontrolována
Hovor věží.
Když noc šla tichem pražských měst
a pod ní spal svět celý,
dvě věže Týna v moře hvězd
se týčily a bděly.
A řekla jedna: Bez snění
dnes trávím noc tu tmavou,
pohádek řad a vidění
mi starou táhne hlavou.
Já slyším rohy, kotlů třesk
a křik se vzduchem nésti
a vidím turnaj, kopí blesk
tam dole na náměstí.
