Tato stránka byla zkontrolována
Dům slepců.
Rád večer zřím, jak dům ten padá v stíny
i s černou vížkou jako zadumanou,
jak přes akáty v ulic poklid líný
ta okna jeho jako oči vzplanou.
Façada září — tma však leží děsná
na víčkách těch, kdož musí žíti za ní.
jas záře slunné nebudí je ze sna,
svit záře hvězdné nevolá je k spaní.
Noc příšerná! Jde slepec tam a tapá
po dlouhé chodbě, která nemá konce,
a se všech stran to duchovitě klapá,
jak tichem zní hlas ústavního zvonce.
