Tato stránka nebyla zkontrolována
Staré rohy! Jak jsem dnes vzpomněl jich tak maně!
Snad už byl by právě čas vzít je v obě dlaně,
zatroubiti ze všech sil, do široka na sta mil
zatroubiti na ně!
Tuhá seč a tuhý boj — jak jej, Bože, zmoci?
Snad by rohu táhlý hlas letěl dnem i nocí
a v něm výkřik, prosba, žal, až by někdo přichvátal
přece ku pomoci.
Pohádko má stará, dík za útěchu tobě!
Nemáme však víry víc k nikomu než k sobě.
Kolem hory — Ronceval! Spěte, staré rohy, dál
ve chrámové kobě!
Marně zněl by ten váš hlas v dálku nad horami,
krásné sny by změnily na trpké se klamy.
Buďto vyrvem’ svoji zem, neb tu padnem’ s Rolandem,
ale vždy jen — sami!
