Tato stránka byla zkontrolována
Legenda o Rolandově rohu.
U svatého Víta kdes mnohý věk a mnohý
máme v chrámě ukryty Rolandovy rohy;
a ty rohy tiše spí, kolem věčný boj náš hřmí,
kouří do oblohy.
Věk náš dávno zapomněl, jak ty rohy hrály;
hlas jich slyšet tisíc mil široširou dáli,
jak kdo na ně zatroubí, zní to lesů do hloubi,
přes hory a skály.
Zrazen, sevřen, opuštěn v divé bitvy palu,
Roland velký v tísni své, v nesmírném svém žalu
přitiskl k nim chvějný ret, zatroubil v ně naposled
tam u Roncevalu…
