Na silnici, vedoucí z Mor. Budějovic do Telče, leží v tichém, přívětivém údolí městečko Nová Říše.
Celou jihovýchodní část městečka zaujímá kanonie praemonstrátská. Z bujné zeleně stinných zahrad, obklopujících kanonii ze tří stran, pnou se bílé její zdi, příchozímu vlídně kynou báně věží klášterního kostela, zasvěceného svatému Petru a Pavlu. Vlídně kynou věže ty již po staletí a den co den z oněch věží zní zvony ranním i večerním tichem, doprovázejíce modlitbu obyvatelů bílých klášterních zdí i tichého městečka.
Letos slaví klášter novoříšský 700letou památku svého trvání. Nebude snad od místa, krátkými rysy nastíniti jeho dějiny. Buďtež tyto řádky »klekáním«
»těm, kdož tam na hřbitově malém leží,
i těm, jichž rov už rozeznáš jen stěží,
i těm, jichž hrobu zmizel každý znak.«
