S těmi bílými novoříšskými zděmi spjata je vzpomínka na dějiny celého kraje, a líčíce dějiny kláštera vyneseme na povrch a připomeneme snad mnohou událost zajímavou i pro nynější obyvatelstvo zdejšího okolí. Vždyť dějepis ― jest jako tajemné zvonů znění, o němž básník praví:
»O hymna jsi, jež po staletí pojí rod starý s novým, mrtvé s živými.«
Buďtež tyto řádky slavnostním večerním vyzváněním před krásným dnem jubilea a zároveň přáním, by tento významný den byl začátkem nové, utěšené budoucnosti.
Klášter novoříšský byl založen před dávnými věky.
Zakladatel kláštera sídlil jihozápadně, asi ½ hodiny od kláštera na Červeném Hrádku. Z jeho sídla nezbylo ničeho kromě jména, jež zdědila vesnice stojící na místě.
Leč památka jeho uchovala se ve vděčné paměti obyvatelů kláštera novoříšského, kteří každoročně na svých modlitbách vzpomínají svých zakladatelů: Markvarta a jeho manželky Vojslavy z Hrádku. ―
V klášterní jídelně i na chodbě konventu visí velké jejich obrazy.
Markvart z Hrádku vyobrazen v úplné zbroji vojevůdce. Byl totiž ― jak staré listiny o něm sdělují ― supremus militiae dux (vrchní vojevůdce). V jeho tváři na obraze zrací se i dobrota i mužnost.
Jeho choť Vojslava vyobrazena v bohatém kroji, jejž nosily urozené paní té doby. Tahy tváře její prozrazují, že byla paní vážnou, povahy rázné.
Markvart z Hrádku a jeho paní Vojslava založili klášter novoříšský pro řeholnice řádu sv. Norberta, klášterní panny praemonstrátky.
