Již drahnou dobu zanášeli se opatové ze Zábrdovic spolu s probošty novoříšskými myšlenkou, obsaditi klášter novoříšský, v němž panny praemonstrátky vždy více vymíraly, řeholníky řádu sv. Norberta.
Proto slošilo již r. 1582. a pak 1634. několik řeholníků sliby pro Novou Říši. Leč zmatky a nepokoje válečné znemožnily provedení tohoto úmyslu.
Teprv roku 1641. na svátek nejsvětější Trojice, jenž připadl tehdy na 16. května, bylo slavnostním způsobem 8 řeholníků ze Zábrdovic od zábrdovského převora Petra Muskula do kláštera uvedeno.
Tak místo, které přes 400 let sloužilo tichému rozjímání a zbožným zpěvům a modlitbě, stalo se ohništěm, z něhož šířily se paprsky protireformace po okolí, stalo se missionářskou stanicí pro celou západní Moravu, hradem chránícím katolickou víru, která husitismem, a tak zvanou reformací v tomto kraji byla velmi ohrožena.