kdy, že by se mohl poněkud jinak vyjadřovati, ale že by byl Old Cursing-Dry, nevěděl jsem.“
„Nechci tedy ničeho vytýkati; ale kdybyste byli věděli, a přes to vše k nám ho přivedli, pak — — — zajisté víte, co chci říci. V naší společnosti mluví se slušně; kleteb nestrpíme a komu to není vhod, nechť se klidí, jak jen rychle může, nechce-li býti vyklizen. A teď dosti o tom! Nutno hovořiti o důležitějších věcech. Očekávali jsme vás dva a ještě čtyři muže; padli snad do rukou Indiánů nepřátelských?“-
„Ano.“
„Kdy?“
„Včerejšího večera.“
„Kde?“
„Na rio San Juan.“
„Jakým způsobem?“
„Zdali takovým anebo jiným, toť lhostejno. Ostatně nevím ani jak, ani kterak.“
„Nechápu. Přece snad víte, co se stalo?“
„To je právě to! Nevíme! Věděli bychom, kdyby se to bylo stalo za naší přítomnosti.“
„Ah! Nebyli jste přítomni?“
„Ne! Vypravili jsme se z ležení, abychom opatřili čerstvé maso a protože se nám poblíž nenaskytla zvěř, pustili jsme se od tábořiště dosti daleko. Vraceli jsme se až za tmy a byli bychom vletěli Pa-Utesům přímo do náruče, kdyby nám nebyl přiletěl vstříc mr. Fletcher a nebyl nám dal výstrahu.“
„Měli jste koně?“
„Ano, protože jsme chtěli políčiti na antilopy.“
„Mr. Fletcher byl také v sedle?“
„Ovšem! Když se s námi srazil, skryli jsme koně v houštině a plížili se k tábořišti, kde se zatím Pa-Utesové uvelebili. Podařilo se nám připlížiti se tak blízko, že jsme mohli viděti na zajaté sou druhy; leželi spoutáni mezi rudochy.“
„Mrtev nikdo?“
„Z nich? Nikdo — ba ani zraněn.“
