Kdyby byl chtěl mluviti, byl by to učinil zajisté nožem, nikoli ústy. Obráželo se to zřejmě v jeho strnulé tváři a proto jsem se ujal řeči za něho.
„Povězte mi pouze,“ vybídnul jsem surovce, „mýlim-li se, čili nic, považuji-li vás za Old Cursing-Dry.“
Mister již seděl, ale v tu chvíli vyskočil a vytasiv nůž, rozkřikl se:
„Jak — — — — co? Kdože jsem? Jak jste mne nazval? Mám vám tento nůž vraziti do … těla? Učiním tak, jestliže mne ihned neodprosíte a — — —“
„Hubu držte!“ přerušil jsem ho, chopiv se revolveru a zamířiv na něho, „při sebe skrovnějším pohybu nožem či tělem máte kulku v lebce! — Tak! — Old Shatterhand není mužem, jenž se dá tak snadno bodnouti, jak si snad myslíte. A podívejte se! Winnetou si také již hraje s bouchačkou! Setkal jste se dnes s lidmi, kteří nedělají dlouhých cavyků. Nejspíš již pozorujete, že leží můj ukazovák na spoušti. Odpovězte tedy stručně a rychle, jste-li Old Cursing-Dry čili nic!“
Oči jeho zasvětélkovaly potměšile, ale zároveň uznal, že by byl proti nám ve směšné nevýhodě; proto zastrčil nůž za opasek, posadil se a pravil ve zdánlivém klidu:
„Zovu se Fletcher; kterak mne nazývají snad jiní … padouchové, jest mi lhostejno a vám do toho nic není.“
„Oho! Jest nám do toho mnoho, jaký člověk chce se k nám přidružiti. Dicku Hammerdulle, věděl jste, že jest tento muž Old Cursing-Dry?“
„Ne,“ ozval se Dick rozpačitě.
„Jak dlouho jste s ním pohromadě?“
„Asi týden. He, Pitte, starý Coone, nemyslíš?“
„Myslíš-li, Dicku, že jest tomu tak dlouho, tedy to bude správné.“
„Zda-li správné, nebo nesprávné, toť lhostejno, ale je tomu zrovna týden, nic méně a nic více.“
„Přece vám snad byly jeho kletby nápadny!“ pokračoval jsem.
„Jeho kletby? Mhm! Skoro! Pomyslel jsem si vskutku ně-
